SHELTIE
Shetlandský ovčák, sheltie, je plemeno psa původně vyšlechtěné k hlídání a shánění stád ovcí.
Toto plemeno se považuje za výsledek křížení dlouhosrstých kolií s domácími psy na Shetlandských ostrovech, ale zřejmě má více krve původních keltskách ovčáků. Sheltie je známa už od 18. století.
Sheltie je nenáročný, odolný a přátelský pes, v součastnosti se chová také jako společník.
Historie
Šeltie, pocházející ze Shetlandských ostrovů severně od Skotska, se začaly vyvíjet již v 17. století . Nevypadaly však vždy tak, jako dnes. Ze začátku by se daly přirovnat spíše k maléborder kolii. Do své dnešní podoby se dostaly až kolem roku 1940. Do této doby byl vzhled každého jedince dost rozmanitý. Hlavní příčinou takových rozdílů bylo, že se anglický kennel klub nemohl dohodnou na standardní výšce a preferovaly se úplně jiné kostry než dnes. Někteří chovatelé se chtěli přiblížit vzhledu malé kolie a tak se dostávali do chovu šeltií malí jedinci kolií, kteří však krom krásy srsti zadělali na věčné problémy s výškou ve vrzích. Na rozvoji šeltie se nepodílela zdaleka jen kolie, spíše naopak. Kolie dodala pouze konečný elegantní vzhled, původem jsou šeltie pravděpodobně potomky špicovitých a severských plemen, Kavalír king charles španělů a částečně májí také podobný původ jako border collie.
Povaha
O šeltiích se dá říci, že je to bezproblémové plemeno, se sladkým výrazem a milou povahou. Je velice inteligentní a vnímavá a právě pro tuto vlastnost se nehodí ke každému. Bude určitě špatně snášet nervózního člověka, jelikož je citově labilní a neunese hrubost a řev, v takovém případě vám vyhlásí stávku. Je velice učenlivá a chápavá a proto jí výcvik nedělá velké problémy. Některé šeltie ale v důsledku své vnímavosti přehnaně reagují na rušivé podněty a to pak může limitovat jejich pracovní upotřebitelnost. Nejvíce úspěchů dosahují v agility, kde se uplatní jejich přesnost. Některé šeltie vynikají často i velikou rychlostí. V poslední době se u nás objevuje stále více velice šikovných šeltiček v disciplíně "Tanec se psem". I když je šeltie původně pes ovčácký a pudy pást mají šeltie dodnes, u nás se tato disciplína u šeltií příliš nevidí.
Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Sheltie
Standart plemene
Standard FCI č.88 ze dne 30.05.1989
Šeltie
Sheltie - Shetland sheepdog
Země původu: Velká Británie
Celkový dojem:
Malý, dlouhosrstý pracovní pes velké krásy, bez známek těžkopádnosti a hrubosti. Obrys těla symetrický, žádná část není disharmonická vzhledem k celku. Bohatá srst, bohatý límec a náprsenka a krásně utvářená hlava se líbezným výrazem se spojují v ideální obraz.
Charakteristika:
Ostražitý, mírný, inteligentní, silný a temperamentní.
Povaha:
oddaný a milující svého majitele, rezervovaný vůči cizím, nikdy nervózní.
Hlava a lebka:
Ušlechtilá hlava, při pohledu shora i z profilu tvoří dlouhý tupý klín, zužující se plynule od uší k nosu. Šířka lebky je ve správném poměru k její délce a k délce nosní partie. Celek musí být posuzován vzhledem k velikosti psa. Mozkovna plochá, přiměřené šířky mezi ušima, s nevýrazným týlním hrbolem. Líce ploché, plynule přecházející do dobře zakulaceného nosu. Mozkovna a nosní partie stejné délky, dělícím bodem je vnitřní koutek oka. Horní linie mozkovny souběžná s linií nosu, s nepříliš výrazným, ale zřetelně vyznačeným stopem. Čenich, pysky a okraje očních víček černé. Charakteristický výraz je dán vyvážeností a harmonií lebky a obličejové části, tvarem, barvou a uložením očí a správným nasazením a korektním nesením uší.
Tlama, chrup:
Čelisti silné, souměrné, hladce řezané, silné, spodní čelist dobře vyvinutá. Pysky pevně přiléhající. Zuby zdravé s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem. Horní zuby přesahují těsně přes spodní zuby a jsou kolmo usazené v čelisti. Plný počet 42 správně umístěných zubů je vysoce žádoucí.
Oči:
Střední velikosti, šikmo uložené, mandlového tvaru. Barva tmavě hnědá, s výjimkou jedinců se zbarvením blue-merle, u kterých může být jedno nebo obě oči modré nebo s modrými skvrnami.
Uši:
Malé, přiměřeně široké u kořene, umístěné dosti blízko u sebe na vrcholu lebky. V klidu položené dozadu; ale ve střehu otočené dopředu a neseny zpola vztyčené, se špičkami překlopenými vpřed.
Krk:
Svalnatý, dobře klenutý, dostatečné délky, umožňující hrdé nesení hlavy.
Hrudní končetiny:
Lopatky velmi dobře uložené směrem dozadu. V kohoutku odděleny pouze pateří, ale přizpůsobeny požadovanému klenutí žeber. Spojení lopatky s ramenní kostí dobře zaúhlené. Lopatka a ramenní kost přibližně stejné délky. Loket umístěný v polovině výšky mezi zemí a kohoutkem. Při pohledu zepředu končiny svalnaté, harmonicky formované a rovnoběžné, se silnými kostmi. Zápěstí silné a pružné.
Trup:
Měřen od kloubu ramenní kosti a lopatky k hrbolu kosti sedací je nepatrně delší než kohoutková výška. Hrudník hluboký, dosahující k lokti. Žebra dobře klenutá, zužující se v dolní polovině hrudníku a tak dovolující volný pohyb lopatek a hrudních končetin. Hřbet rovný, s jemně klenutými bedry, zvolna přecházející do mírně klesající zádi.
Pánevní končetiny:
Stehna široká a svalnatá, stehenní kost je do kosti pánevní uložena v pravém úhlu. Koleno zřetelně zaúhlené, hlezno dobře tvarované a zaúhlené, hluboko posazené, se silnými kostmi. Při pohledu zezadu jsou zadní nadprstí souběžná.
Tlapy:
Oválné, s dobře vyplněnými polštářky, prsty klenuté a uzavřené.
Ocas:
Nízko nasazen. Ocasní obratle se ke špičce zužují a dosahují k hlezennímu kloubu; ocas je bohatě osrstěný, lehce nahoru prohnutý. Při vzrušení může být nesen výše, ale nikdy nad úroveň hřbetu. Nikdy nesmí být zalomený.
Chůze, pohyb:
Pružný, plynulý a půvabný, vycházející z pánevních končetin, pokrývající maximální množství prostoru s minimální námahou. Mimochod, kličkování, kymácení nebo toporný, chůdovitý a akcentovaný pohyb je vysoce nežádoucí.
Osrstění:
Dvojité, vrchní srst dlouhá, hrubá, rovná. Podsada jemná, krátká, hustá. Límec a náprsenka velmi bohatá. Praporce na hrudních končetinách bohaté. Pánevní končetiny až k hleznům hojně osrstěné, od hlezen dolů srst krátká / hladká. Srst na obličeji krátká, hladká. Krátkosrstí jedinci jsou vysoce nežádoucí.
Barva:
Sobolí barvy: čisté barvy nebo se stínováním, od světle zlaté až po sytě mahagonovou. Barva stínování musí být velmi sytá. Vlčí a šedé zbarvení je nežádoucí.
Trikolor: temně černá na trupu, přednostně se sytými tříslovými znaky.
Blue-merle: jasná, stříbřitě modrá, s černým melírovaním a mramorovaním. Sytě pálené znaky mají přednost, ale jejich absence nesmí být penalizována. Velké černé plotny, břidlicový nebo rezavý nádech ve svrchní srsti i v podsadě jsou vysoce nežádoucí. Celkový dojem musí být modrý.
Černo-bílá a černá s tříslovou jsou také uznávané barvy. Bílé znaky (mimo černé s tříslovou) mohou být: lysina, límec, náprsenka, končetiny a špička ocasu. Bílé znaky jsou preferovány (kromě černé s tříslovou); jejich nepřítomnost se ale nepenalizuje. Bílé skvrny jinde na těle jsou vysoce nežádoucí.
Výška:
ideální výška v kohoutku:
psi 37 cm
feny 35,5 cm
Odchylka více než 2,5 cm nahoru či dolů od této výšky je vysoce nežádoucí.
Vady:
Všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vady, jejichž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Poznámka: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.
Zdroj:http://www.cmku.cz
